Veřejná služba je dostatečně definována v zákoně o Českém rozhlasu a Kodexu Českého rozhlasu a každoročně až do detailu jednotlivých pořadů specifikována ve výročních zprávách. Ty pak Rada ČRo jako orgán, skrze který se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu Českého rozhlasu, předkládá Poslanecké sněmovně a Senátu ČR.

Zákon o ČRo do vysoké míry definuje i rozsah veřejné služby (např. počet celoplošných stanic a jejich pokrytí, počet regionálních stanic, způsoby šíření). Není pravda, že si rozsah veřejné služby stanovují managementy médií.

Debata o veřejné službě navíc probíhá kontinuálně – pravidelně se jí věnují poslanci, senátoři i odborníci na kulatých stolech a seminářích v Parlamentu ČR.

Způsob naplňování veřejné služby se také upřesní pomocí memoranda, které připravuje generální ředitel Českého rozhlasu a schvaluje Rada ČRo. Tato novinka je součástí schválené novely mediálního zákona. Memorandum mají Český rozhlas i Česká televize uzavřít s Ministerstvem kultury do konce října, a to na pět let.

V evropských státech veřejnost financuje média veřejné služby všude, liší se jen způsob. Nejlepší z pohledu předvídatelnosti a ekonomické nezávislosti na aktuální politické moci je financování prostřednictvím poplatků, které vytváří přímou vazbu mezi médii a občany.

V sousedních státech s podobnou tradicí, např. v Německu nebo v Rakousku, se také platí rozhlasový a televizní poplatek. Hradí jej každá domácnost bez ohledu na to, zda vlastní televizor nebo rádio.

Financování ze státního rozpočtu má svá rizika – politické a další tlaky mohou ovlivnit nezávislost, objektivitu i vyváženost médií. Hrozí také postupné snižování rozpočtů, což ukazují zkušenosti ze zahraničí. Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA) navíc doporučuje, aby financování veřejnoprávních médií bylo transparentní, předvídatelné a nezávislé na politice, což poplatky splňují nejlépe.

Také se někdy objevuje argument, ať lidé platí jen za to, co konzumují. Veřejnoprávní média ale nejsou jako streamovací služby, měla by totiž být – i podle renomovaných právních výkladů – k dispozici a dostupná všem. Systém založený na obdobě „paywallu” přináší kvůli nutnosti registrace vždy určitou bariéru, a to i pro lidi, kteří poplatek platí. Neomezená dostupnost veřejné služby je také klíčová např. během krizových situací.

Média veřejné služby jsou jediná zcela nezávislá – nejsou ovlivněna politickými tlaky ani zájmy majitelů či obchodních partnerů. Komerční média se těmto vlivům ze své podstaty nemohou zcela vyhnout.

Role médií veřejné služby a komerčních médií se liší, což zajišťuje pestrost obsahu. Média veřejné služby mohou tvořit i osvětové a nekomerční pořady, které reagují na potřeby společnosti, ale které by v soukromém sektoru nevznikly.

Veřejnoprávní média navíc převyšují ta soukromá v rozmanitosti služeb. Český rozhlas na rozdíl od soukromých rádií nabízí dokumentární řady, pěstuje tradiční žánry mluveného slova, jako je rozhlasová hra, a věnuje se žánrům, které by komerční sféra nepodporovala z důvodu nízkého zisku. Tím rozšiřuje obzory společnosti a uchovává české kulturní dědictví.

Není to pravda. Rozhlasový poplatek se stále platí jeden za celou domácnost, ve které se nachází rozhlasový přijímač. Mezi rozhlasové přijímače patří chytrý mobil, tablet nebo také počítač s připojením k internetu, nejen běžné rádio. V domácnosti můžete mít pět mobilů, čtyři rádia a dva počítače, ale rozhlasový poplatek hradíte vždy jen jeden.

Čím dál větší část veřejnosti poslouchá pořady Českého rozhlasu na mobilních telefonech či počítačích. Ze segmentačního výzkumu podcastů (Nielsen) v roce 2023 vyplynulo, že nejobvyklejší je poslech podcastů přes mobilní aplikace, které využívá 58 % dotázaných. Webový poslech ale příliš nezaostává, využívá ho přesně polovina.

A zatímco aplikace jsou doménou mladších respondentů (ve skupině 15–34 let poslech dosahuje 75 %), tendence poslechu online přes web naopak s věkem roste. Alespoň jednou týdně poslouchá podcasty více než pětina české internetové populace a například 78 % internetových uživatelů ve věku 18–29 let pro poslech digitální obsahu využívá smartphone, ať už jde o hudbu nebo podcasty.

Poplatek se ze zákona neplatí podle toho, zda někdo „poslouchá, či neposlouchá,” ale od samého počátku mediální legislativy je vázán na vlastnictví, držení nebo užívání přijímače. Pokud vlastníte přijímač, měli byste poplatek hradit. I když vysílání Českého rozhlasu neposloucháte, můžete se s obsahem ČRo setkávat v online prostředí, např. ve formě podcastů. A pokud ani to ne, je existence médií veřejné služby také součástí českého demokratického systému a kulturního dědictví. Veřejnoprávní média jsou totiž pojistkou toho, že se dostanete k pravdivým a objektivním informacím vždy, když to budete potřebovat.

V současnosti jsou nicméně od poplatku osvobozeny vybrané skupiny obyvatel, například ze zdravotních nebo sociálních důvodů. Osvobozeny jsou také některé instituce, např. školy nebo zastupitelské úřady. Více k tomu naleznete na webu poplatek.rozhlas.cz.

Není to tak. Český rozhlas je médiem veřejné služby a zřizuje ho zákon, ve kterém je tato služba popsána. Financuje se z rozhlasového poplatku, který Českému rozhlasu veřejnost odvádí přímo. To znamená, že je Český rozhlas nezávislý na vládě nebo na státním rozpočtu.

Na fungování Českého rozhlasu dohlíží veřejnost prostřednictvím Rady ČRo a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Tyto rady kontrolují činnost rozhlasu, ale nezasahují do obsahu. ČRo je také povinen dle zákona poskytovat objektivní a vyvážené informace a svou politickou vyváženost si pravidelně analyzuje.

Český rozhlas a Česká televize se každoročně umisťují na čele žebříčku zpravodajských médií, kterým lidé věří nejvíc. Takové výzkumy pravidelně zveřejňuje např. Reuters Institute. Média veřejné služby jsou pak tradičně nejdůvěryhodnějším zdrojem informací i v rámci celoevropských výzkumů Evropské vysílací unie. Veřejnoprávní rozhlas je pak v Evropě podle studií EBU nejdůvěryhodnějším mediatypem vůbec.

Český rozhlas hospodaří zodpovědně, což dokládají každoroční Výroční zprávy o hospodaření schválené Poslaneckou sněmovnou a Senátem ČR.

I během dvacetiletého období od roku 2005 do dubna 2025, kdy poplatek zůstával na 45 Kč, jsme rozšířili nabídku služeb: nové regionální i digitální stanice, zpravodajský server iROZHLAS nebo audioportál mujRozhlas. To vše jen díky pečlivému nakládání s rozpočtem.

O našem hospodaření si může každý udělat obrázek, informace jsou totiž veřejně dostupné. Např. detaily o rozpočtu na rok 2024 najdete zde.

Stejně jako občané nesou i soukromé firmy svůj podíl na demokratickém zřízení České republiky. Díky robustnímu zpravodajskému pokrytí včetně regionů a zahraničí navíc nabízí vysílání Českého rozhlasu i podnikatelskému sektoru řadu výhod. Je proto správné, že firmy mají být součástí financování médií veřejné služby.

Navýšením poplatku, který od roku 2005 do dubna 2025 byl 45 korun na domácnost, došlo pouze k částečnému dorovnání inflace, která během dvaceti let proběhla. Pouze díky změnám v poplatku, které pomohou zvýšit rozpočet Českého rozhlasu, bude i nadále možné nabízet pestrou škálu služeb ve vysoké kvalitě.

Z poplatku ČRo financuje provoz svých 25 stanic, zpravodajského serveru iROZHLAS, audioportálu mujRozhlas a dalších služeb. Chod Českého rozhlasu zabezpečuje téměř 1400 zaměstnanců. Jen díky tomu může Český rozhlas poskytovat široký informační servis včetně zpráv od našich zahraničních zpravodajů a investigativců, vyrábět náročné literárně-dramatické a hudební pořady či dokumenty a také pro další generace udržovat neocenitelné bohatství v podobě audioarchivu, který je nedílnou součástí historie České republiky.

Aby byl ČRo relevantní, musí působit i v online prostoru. Je to jeho povinnost – veřejná služba bez posluchačů nemá smysl. Internet je přirozeným prostředím pro distribuci obsahu, což platí pro všechna vyspělá média veřejné služby v Evropě. Jak veřejnou službu definuje zákon, najdete zde.

Český rozhlas rozvíjí své internetové platformy – Rozhlas.cz, iROZHLAS a mujRozhlas – a bude pokračovat i v podcastové tvorbě, kterou nabízí od roku 2005. Podcasty tvoří z 99 % pořady vyrobené pro rozhlasové vysílání, jen jsou v online distribuci k dispozici tzv. na vyžádání v čase, kdy si je chcete sami poslechnout.

Duální vysílací systém, kdy vedle sebe v České republice existují veřejnoprávní a soukromá média, funguje na principu zdravé konkurence. Média veřejné služby získávají prostředky z poplatků, protože zajišťují veřejnou službu v celé šíři a pro celou společnost.

Veřejnoprávní média se věnují i žánrům, které média soukromá nikdy vytvářet a rozvíjet nebudou, oslovují vedle většinového publika i to menšinové, např. z hlediska národnostního nebo sociálního. Proto má také Český rozhlas široké portfolio stanic, aby poskytovaná veřejná služba byla co nejkomplexnější. Není pro něj prioritním měřítkem úspěšnosti poslechovost stanic, ale kvalita a pestrost obsahu, který nabízí.

Součástí změny mediální legislativy je i takzvané memorandum, které specifikuje rozsah služeb popsaných v zákoně. Po schválení Radou Českého rozhlasu ho má podepsat generální ředitel Českého rozhlasu spolu s Ministerstvem kultury do konce října. Novela zákona navíc zavedla veřejné posuzování každé nové významné služby, což znamená, že záměry Českého rozhlasu v oblasti digitálního rozvoje budou transparentní.

Online distribuce je dnes přirozenou součástí veřejné služby – co projde vysíláním, patří i do online prostoru. Držet rozhlas jen u vysílání v rádiu by znamenalo jeho marginalizaci. Naším cílem je vždy hájit veřejný zájem.

Český rozhlas mnohokrát deklaroval, že se nijak nebrání tomu, aby spadal pod kontrolu NKÚ. Jsme si vědomi toho, že hospodaříme s veřejnými penězi. Pro tento krok je ovšem nutná změna Ústavy České republiky.

Rozhlasový poplatek byl navýšen na 55 Kč měsíčně, tedy o 10 korun. Změnila se také definice zařízení, která jsou rozhlasovým přijímačem – nově tedy poplatek ve stejné výši odvádí i lidé, kteří mají například chytrý mobilní telefon, notebook nebo tablet s připojením k internetu. Tato částka by neměla žádnou domácnost dostat do problémů. Zároveň platí, že dle zákona jsou od poplatku osvobozeny vybrané skupiny obyvatel, např. sociálně slabí nebo lidé s určitým typem zdravotního postižení.

Mechanismus indexace se stal součástí zákona v rámci takzvané velké mediální novely, která vstoupila v platnost 1. května 2025. Jakmile od doby posledního zvýšení poplatku dosáhne kumulovaná inflace 6 %, má se poplatek valorizovat rovněž o 6 % své aktuální výše. Při první indexaci se oněch 6 % bude tedy v případě Českého rozhlasu počítat z 55 Kč.

Toto ustanovení je důležité z hlediska budoucí stability a předvídatelnosti financování médií veřejné služby. Zaručuje Českému rozhlasu a České televizi, že budou moct nadále poskytovat své služby ve stávající šíři. Kvůli posílení jejich financování tak už nebude nutné znovu otevírat znění zákona o ČRo a ČT a dalších souvisejících zákonů a absolvovat celý složitý legislativní proces.

Návrh novely je plně v souladu se Sdělením Komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání a plně v souladu s unijním právem. Široce a zevrubně pojatou stížnost na nedovolenou státní podporu vůči České republice podali v roce 2022 k Evropské komisi představitelé komerčního rozhlasového vysílání.

Stížnost se týkala mnoha aspektů činnosti Českého rozhlasu, ale Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ani Evropská komise neshledaly ani v poplatcích, ani v činnosti Českého rozhlasu nedovolenou státní podporu. Evropská legislativa vymezuje veřejnou službu velmi široce, a to z hlediska služeb i distribučních platforem. Jasnou podporu a ochranu médiím veřejné služby vyjadřuje i Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA).